Všichni to známe. Něco nás zaujme, klikneme, přečteme… a pak najednou vidíme totéž téma znovu a znovu. Další články, videa, příspěvky. Máme pocit, že „tohle teď řeší všichni“, nebo rovnou, že to musí být pravda, když na to narážíme pořád dokola.
Jenže realita může být úplně jiná. Často nejde o to, že by se téma skutečně masově řešilo, ale o to, že algoritmus vyhodnotil náš zájem a začal nám servírovat další a další podobný obsah. A pokud u toho vypneme kritické myšlení, velmi snadno se dostaneme do informační bubliny, která nás v našich názorech falešně utvrdí.
Problém není v lidech. Ale v kombinaci algoritmu a lidské mysli
Online platformy, sociální sítě a vyhledávače fungují na principech algoritmů, jejichž cílem je udržet naši pozornost co nejdéle. Sledují, co čteme, na co klikáme, co lajkujeme nebo sdílíme ➡️ a podle toho nám nabízejí další obsah, který by se nám mohl líbit.
Jenže tím vzniká efekt tzv. informační bubliny. Vidíme hlavně to, co zapadá do našich předchozích preferencí. Protinázory, kritické pohledy nebo odborná fakta se k nám dostávají méně, nebo vůbec.
Tomu všemu nahrává i naše vlastní psychika. Máme přirozenou tendenci:
- vyhledávat informace, které potvrzují to, čemu už věříme,
- vyhýbat se nepohodlným nebo rozporuplným názorům,
- důvěřovat obsahu, který s námi emočně rezonuje.
Algoritmy jsou všude. I tam, kde si je vůbec neuvědomujeme
Když se řekne „algoritmus“, většina lidí si představí sociální sítě nebo YouTube. Jenže realita je mnohem širší. Algoritmy nás provázejí běžným dnem, často úplně nenápadně:
✉️ E‑maily: spamové filtry vybírají, které zprávy uvidíme hned, a které zapadnou.
🛒 Reklama a nabídky: personalizované slevy, letáky, newslettery — každý vidí jiný svět výhod.
🧭 Navigace: trasa, kterou nám aplikace nabídne, není náhodná, ale vypočítaná.
🔍 Vyhledávání na internetu: dva lidé mohou při stejném dotazu dostat jiné výsledky.
🍿 Streamovací služby: doporučení filmů a seriálů nás nenápadně uzavírá do známých žánrů.
Tyto algoritmy nám v mnoha ohledech usnadňují život. Zároveň ale znamenají, že realitu nevidíme celou, ale skrze filtr, o jehož existenci mnohdy ani nevíme.
Když se to zvrtne – od jednoho kliknutí k uzavřené bublině
Představme si jednoduchý, no bizarní příklad. Narazíte na článek o „přírodní léčbě rakoviny“. Působí lidsky, emotivně, kritizuje klasickou medicínu, slibuje jednoduché řešení. Kliknete. Algoritmus zaznamená zájem.
Další dny vám začne nabízet podobný obsah: blogy, videa, diskuze, alternativní přístupy, konspirační teorie. Čím víc se do tématu noříte, tím víc se vám potvrzuje pocit, že „na tom něco je“. Odborné články, vědecké studie nebo lékařská stanoviska se objevují méně, nebo vůbec.
Postupně se vytrácí otázka „je to pravda?“
Nahrazuje ji vnitřní přesvědčení „tohle dává smysl“.
A přesně tady kritické myšlení často prohrává s pohodlností algoritmu.
Každá generace jinak, a každá trochu zranitelná
Dopad algoritmů ale není pro všechny stejný. Výrazně se liší podle generace, zkušeností a digitálních návyků.
👵🏼 Starší generace: „Když je to na internetu, bude to pravda“
Mnoho starších lidí nezažilo digitální svět postupně, přišel skokově. Internet, e‑maily, sociální sítě a chytré telefony se objevily relativně najednou, bez vysvětlení, jak fungují algoritmy nebo proč „to na mě pořád vyskakuje“.
Časté problémy:
- menší povědomí o tom, že obsah je personalizovaný,
- větší důvěra k psanému slovu („je to přece článek“),
- vyšší náchylnost k řetězovým e‑mailům, dezinformacím nebo falešným autoritám.
Nejde o nedostatek inteligence, ale o chybějící kontext.
👩🏼💼 Střední generace: ví, že algoritmy existují… ale podceňuje je
Lidé v produktivním věku často tuší, že „něco jako algoritmus“ funguje. Přesto:
- nemají čas ověřovat všechno,
- nechávají se vést pohodlím,
- a často přeceňují vlastní odolnost vůči manipulaci.
Paradoxně právě tato skupina bývá přesvědčená, že „na mě tohle nefunguje“, a přitom je algoritmům vystavená denně, v práci i doma.
👧🏼 Mladí lidé a generace vyrůstající online: digitální zdatnost ≠ kritické myšlení
Mladší generace se pohybují v online světě s naprostou samozřejmostí. Umí technologie, aplikace i AI nástroje používat rychle a efektivně. To ale samo o sobě neznamená vyšší odolnost vůči algoritmům.
Problémy, které se objevují:
- svět „feedu“ je vnímán jako norma,
- málo zkušeností se světem bez neustálého doporučování,
- vědí, že informace nemusí být pravdivá, ale jsou příliš líní, aby si to ověřili,
- velký vliv sociálního tlaku a obsahů „co frčí“.
Navíc generace, která nikdy nezažila dobu „před internetem“, může mít problém rozlišit, co je její názor — a co je výsledek dlouhodobého algoritmického formování.
Ať už je nám 20, 40 nebo 70, platí jedno:
algoritmy fungují nejlépe tam, kde se nad obsahem nezastavíme.
Jak z toho ven: kritické myšlení jako každodenní návyk
Cestou ven z informačních bublin není boj s algoritmy, ale vědomý přístup k tomu, co konzumujeme. Místo pasivního scrollování je důležité informace aktivně vyhledávat, ověřovat jejich zdroje a záměrně se vystavovat různým pohledům. Zvláštní pozornost si zaslouží obsah, který v nás vyvolává silné emoce — právě ten algoritmy šíří nejraději, ale často bez ohledu na pravdivost. Kritické myšlení znamená zpomalit, klást otázky a být otevření tomu, že i náš vlastní názor se může změnit, pokud narazíme na lepší argumenty nebo ověřená data.
Proč na tom záleží víc, než se zdá
Algoritmy samy o sobě nejsou nepřítel. Problém nastává ve chvíli, kdy jim bezmyšlenkovitě přenecháme rozhodování o tom, čemu věříme. Kritické myšlení je dnes možná ta nejdůležitější digitální dovednost. A dobrou zprávou je, že se dá trénovat — každý den, u každého kliknutí.
Algoritmy rozhodují o tom, co lidé uvidí. V Bestetu vám rádi pomůžeme nastavit obsah a reklamy tak, aby je algoritmus správně četl a nabízel relevantnímu publiku.
Komentáře (0)